Dědická nezpůsobilost ve světle aktuální judikatury – část II.

ZVEŘEJNĚNO: 13. 2. 2023

Dědická nezpůsobilost ve světle aktuální judikatury – část II.

Jak již bylo uvedeno v první části článku o dědické nezpůsobilosti (viz „Dědická nezpůsobilost ve světle aktuální judikatury – část I.“), dědická nezpůsobilost nastává tehdy, když se potencionální dědic dopustí takového jednání, které jej diskvalifikuje z dědění, přičemž v ustanovení § 1481 o.z. jsou zakotveny dvě základní skutkové podstaty dědické nezpůsobilosti. První skutková podstata se týká jednání potencionálního dědice, kterým se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli (tj. osobě, po které je vedeno dědické řízení), jeho předku, potomku nebo manželu. Druhá skutková podstata se týká zavrženíhodného činu potencionálního dědice proti zůstavitelově poslední vůli spočívající zejména v tom, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil.

Zavrženíhodný čin proti zůstavitelově poslední vůli:

Druhá skutková podstata směřuje proti zůstavitelově poslední vůli, přičemž se jedná o takové jednání, jímž se potencionální dědic snaží vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2016, sp. zn.: 21 Cdo 5543/2015). Dědicky nezpůsobilým se tak stane potencionální dědic, který svým jednáním způsobí, že nedědí ten, kdo by dle vůle zůstavitele dědit měl (např. zabráněním zůstaviteli sepsat závěť, zničením již sepsané závěti anebo jejím zatajením) nebo, že dědí ten, kdo dle vůle zůstavitele dědit neměl (např. zfalšování závěti, donucení či lstivé svedení zůstavitele k sepsání závěti). V případě zavrženíhodného jednání se postihuje nejen jednání potencionálního dědice směřující proti listině, na níž je již zachycena poslední vůle zůstavitele (např. zatajení či zničení závěti), ale také jednání, které sleduje zmaření či ovlivnění realizace svobodného projevu poslední vůle zůstavitele, a proto může spočívat jak v aktivním chování osoby (např. bránění v tom, aby zůstavitel odešel k notáři za účelem sepisu závěti), tak v jejím pasivním chování (např. na žádost zůstavitele upoutaného na lůžko nezajistí účast notáře či svědků závěti) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2019, sp. zn.: 24 Cdo 614/2019.

K dědické nezpůsobilosti založené předložením neplatné závěti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 9. 8. 2018, sp. zn.: 21 Cdo 5189/2017, když konstatoval, že samotná okolnost, že dědic v průběhu dědického řízení předložil neplatnou závěť, sama o sobě nezakládá jeho dědickou nezpůsobilost. Zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově projevu poslední vůle by však bylo dáno například tehdy, když by dědic předložil soudu jako vlastnoruční závěť zůstavitele listinu, o níž by prokazatelně věděl, že nebyla zůstavitelem vlastnoručně sepsána.

Rovněž je vhodné uvést, že na rozdíl od první skutkové podstaty může dojít k zavrženíhodnému činu proti poslední vůli zůstavitele i po jeho smrti, nikoliv tedy jen za život zůstavitele, jak je tomu v případě první skutkové podstaty.

Prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost zůstavitelem:

Dopustí-li se potencionální dědic jednání způsobujícího dědickou nezpůsobilost, nedědí, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně promine (viz ustanovení § 1481 o.z.). Dojde-li tak ze strany zůstavitele k odpuštění (prominutí) takového chování zakládajícího dědickou nezpůsobilost, dochází tím i k „obnovení dědické způsobilosti“ potencionálního dědice. Pro prominutí činu je však nezbytné, aby zůstavitel o spáchaném činu věděl (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2019, sp. zn.: 24 Cdo 614/2019), což znamená, že i když zůstavitel prohlásí, že potencionálnímu dědici vše odpouští, avšak nebude mít povědomí o všech skutcích, jež způsobují jeho dědickou nezpůsobilost, zůstane potencionální dědic dědicky nezpůsobilým.

Jak již bylo uvedeno v prvním článku, chování potenciálního dědice vedoucí k případné dědické nezpůsobilosti je třeba posoudit podle právní úpravy institutu dědické nezpůsobilosti účinné v době, kdy k závadnému chování došlo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2018, sp. zn.: 21 Cdo 5238/2017-II.). Totéž platí i pro prominutí činu. Lze konstatovat, že právní úprava prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost doznala taktéž změny, neboť do 31. 12. 2013 postačovalo, aby byl čin zůstavitelem odpuštěn, přičemž se nemuselo jednat o výslovné prominutí a postačovalo pouhé konkludentní odpuštění činu, tj. učiněné mlčky, jestliže nebylo pochybností o tom, co jednající chtěl tímto projevem vyjádřit. To však neplatí od 1. 1. 2014, kdy zákon vyžaduje výslovné prominutí činu. Lze proto mít za to, že byl-li před 1. 1. 2014 čin zakládající dědickou nezpůsobilost zůstavitelem prominut potencionálnímu dědici konkludentně, aniž by výslovně zůstavitel uvedl, že potencionálnímu dědici tento čin promíjí, avšak z jednání zůstavitele bylo patrné, že takový čin mu prominul, došlo k obnovení jeho dědické způsobilosti.

Speciální skutkové podstaty dědické nezpůsobilosti:

Pro doplnění lze uvést, že o.z. upravuje ještě dvě speciální skutkové podstaty, které se uplatní jen na některé osoby (manžel nebo rodič) a vylučují potencionálního dědice pouze ze zákonné dědické posloupnosti, tj. zbavují ho práva dědit jako dědice ze zákona. Tyto speciální skutkové podstaty jsou upraveny v ustanovení § 1482 o.z.

Skutková podstata upravená v ustanovení § 1482 odst. 1 o.z. se týká dědické nezpůsobilosti manžela za situace, kdy probíhá v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí. Bude-li v tomto případě v dědickém řízení prokázáno, že se manžel zůstavitele dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí (pouhé tvrzení v návrhu na rozvod nestačí) a že bylo na návrh zůstavitele zahájeno pro tento důvod řízení o rozvod, bude zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.

Skutková podstata upravená v ustanovení § 1482 odst. 2 o.z. se týká dědické nezpůsobilosti rodiče, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával. Bude-li v dědickém řízení prokázáno, že rodič naplnil důvod dědické nezpůsobilosti dle ustanovení § 1482 odst. 2 o.z., bude vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.

Předchozí článek Dědická nezpůsobilost ve světle aktuální judikatury – část I.

Mgr. Martin Hýbl, advokát

Pro bližší informace o poskytovaných právních službách mě neváhejte kontaktovat.

Sídlo

Korunní 1740/129, 130 00 Praha 3

Pobočka

Plhovská 340, 547 01 Náchod

Telefon

+420 607 060 064

ID datové schránky

rgdcrwg

n

Ev. č. ČAK

19588

IČO

09932577

k

DIČ

CZ8912273491

Číslo účtu

238339565/0600

© 2024 Mgr. Martin Hýbl, advokát