Změna navrženého způsobu vypořádání v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

Změna navrženého způsobu vypořádání v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, přičemž každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o zrušení spoluvlastnictví. Toto jsou pravidla zakotvená v ustanovení § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), jež vyjadřují obecnou podstatu vztahu spoluvlastníka ke společenství, ve kterém se nachází (spoluvlastnictví) potud, že jeho účast v něm nemůže být vynucována a má možnost, pakliže již nechce ve společenství setrvat, docílit jeho zrušení. Výše uvedená pravidla se neuplatní bezvýjimečně, neboť ustanovení § 1140 odst. 2 o.z. stanoví, že spoluvlastník nesmí o zrušení spoluvlastnictví žádat v nevhodnou dobu, nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Posledně zmíněné pravidlo o nemožnosti zrušení spoluvlastnictví se však v praxi uplatní jen výjimečně, neboť bude velmi obtížné nalézt důvody, pro které spoluvlastnictví zrušit nelze.
Důvodů, pro které spoluvlastník nechce ve spoluvlastnictví setrvat, může být celá řada (např. neshody mezi spoluvlastníky, užití pro vlastní potřebu, potřeba financí, investiční záměr apod.). Pakliže se spoluvlastníci domluví, uzavřou dohodu, dle které si spoluvlastnictví zruší a zároveň si ujednají způsob jeho vypořádání. Způsoby, jakými lze spoluvlastnictví společné věci vypořádat, zakotvuje ustanovení § 1141 odst. 2 o.z., dle kterého se spoluvlastníci vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních. Nedohodnou-li se spoluvlastníci na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, pak ten, kdo nechce nadále ve spoluvlastnictví setrvat, se může zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví domáhat soudní cestou.
Uveďme si jednoduchý příklad. Dva spoluvlastníci A a B vlastní rodinný dům. Každý z nich je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½. Spoluvlastník A se rozhodne, že již nechce setrvat ve spoluvlastnictví, a tak navrhne spoluvlastníkovi B, že by rád získal celý rodinný dům s tím, že spoluvlastníkovi B vyplatí jeho podíl. Spoluvlastník B s tím nesouhlasí, neboť by rád dům nabyl sám, ale nemá peníze na vyplacení spoluvlastníka A. Spoluvlastník A se proto rozhodne, že podá k soudu návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve kterém soudu navrhne, aby spoluvlastnictví rodinného domu zrušil, rodinný dům přikázal do jeho výlučného vlastnictví a aby mu uložil povinnost zaplatit spoluvlastníku B určitou částku jako vypořádací podíl, který zpravidla bude vycházet ze znaleckého posudku. V průběhu soudního řízení se však žalobce (spoluvlastník A) rozhodne, že již dům jako celek nechce, a naopak by byl rád, aby se dům prodal ve veřejné dražbě a rozdělil se výtěžek mezi oba spoluvlastníky dle jejich podílů (každý ½). Namísto přikázání rodinného domu do svého výlučného vlastnictví proto soudu v průběhu soudního řízení spoluvlastník A navrhne, aby soud nařídil prodej rodinného domu ve veřejné dražbě.

Bude se jednat o změnu žaloby, pakliže žalobce v průběhu soudního řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví navržený způsob vypořádání změní? Odpověď zní NE, přičemž lze odkázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Konkrétně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014 uvedl, že „žádné ustanovení hmotného ani procesního práva v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebrání účastníku, aby v průběhu řízení změnil navržený způsob vypořádání. Soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhem účastníků, neboť z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Proto také změna navrženého způsobu vypořádání v průběhu řízení nepředstavuje změnu žaloby, o níž by bylo nutno rozhodnout postupem podle § 95 o. s. ř., ale jedná se toliko o vyjádření procesního stanoviska účastníka řízení. Z hlediska rozhodování soudu je pro rozhodování soudu rozhodný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).“ Tyto závěry pak byly posvěceny i novějšími rozhodnutími Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2015, sp. zn. 22 Cdo 4600/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6029/2017).

Změna navrženého způsobu vypořádání v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je tak vyjádřením procesního stanoviska žalobce, nikoliv změnou žaloby. Neuplatní se na ni ani tzv. koncentrace řízení, která se ale nadále v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uplatňuje (nikoliv však na změnu navrženého způsobu vypořádání).

Mgr. Martin Hýbl, advokát