Kritérium nejlepšího zájmu dítěte v trestní věci rodiče

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi rozlišuje čtyři kategorie právních řízení podle typu jejich dopadu na dítě, přičemž první kategorii tvoří řízení, jejichž účelem je upravit přímo práva či povinnosti dítěte právě jakožto dítěte (typicky již zmíněná opatrovnická řízení). Druhou kategorii představují řízení, jejichž účelem je upravit práva a povinnosti dítěte, která se však bezprostředně nedotýkají jeho statusu dítěte (např. trestní řízení proti mladistvému pachateli). Třetí kategorie zahrnuje řízení, jejichž účelem není přímo zasáhnout do právního postavení dítěte, ale která mají na dítě zprostředkovaný právní dopad, neboť jejich výsledek je nutně a nepominutelně spojen s navazující změnou právního postavení dítěte. Poslední čtvrtou kategorii přestavují řízení, jejichž účelem není přímo zasáhnout do právního postavení dítěte ani na něho nemají zprostředkovaný právní dopad, ale dopadají na něho pouze fakticky (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19).

Kritérium nejlepšího zájmu dítěte, v případě, že je vedeno trestní řízení proti rodiči, lze subsumovat pod třetí kategorii výše uvedeného členění. Typicky se bude jednat o situace, kdy trestní soud zvažuje uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody rodiči jako pachateli trestného činu pečujícího o dítě. Trestní sankce bude sice uložena rodiči dítěte, avšak její uložení přímo dopadne na dítě, o které tento rodič pečuje. Existují zde tak v zásadě dva konkurující si zájmy, tedy veřejný zájem na přiměřeném potrestání rodiče jako pachatele trestného činu a nejlepší zájem dítěte, kterými se trestní soudy musejí zabývat, přičemž pochopitelně není vyloučeno, aby veřejný zájem na přiměřeném potrestání rodiče v konkrétním případě převážil nad nejlepším zájmem nezletilého dítěte (zejména u závažné trestné činnosti).

Nejlepší zájem dítěte jako faktor pro neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho rodiči zesilují a zeslabují dle Ústavního soudu (viz citovaný nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19) zejména tato kritéria a) míra péče rodiče o dítě (zejména jde-li o výlučnou pečující osobu, či nikoliv), b) míra faktické závislosti dítěte na rodiči (s ohledem na věk, zvláštní potřeby dítěte atd.), c) hloubka emočního vztahu dítěte k rodiči, d) míra, v jaké byl čin spáchán vůči dítěti a e) míra ohrožení řádného vývoje dítěte v případě, že rodič zůstane na svobodě. I když trestní soud poté, co se těmito kritérii zabýval, dospěje k závěru, že zájem na potrestání rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody převážil nad zájmem nezletilého, je třeba, aby tento svůj závěr v odsuzujícím rozsudku i materiálně odůvodnil, resp. aby z něj bylo patrno, že vzal v úvahu a skutečně se zabýval i nejlepším zájmem nezletilého.

Nejlepší zájem dítěte se však v rozhodovací praxi trestních soudů neomezuje pouze na ukládání trestních sankcí, ale je třeba jej zohlednit i ve věcech vazebních. Vedle toho, že trestní soudy jsou povinny ve svých rozhodnutích řádně vylíčit konkrétní skutečnosti odůvodňují naplnění příslušného vazebního důvodu a uvést konkrétní skutečnosti pro vyloučení institutu nahrazujícího vazbu, jsou zároveň povinny se zabývat i nejlepším zájmem dítěte zejména v situaci, kdy stíhaný rodič je jedinou pečující osobou o dítě. Nezabývání se rodinnými poměry stíhaného rodiče, a tím i nedostání požadavku náležitého odůvodnění usnesení o vzetí stíhaného rodiče do vazby, může v konečném důsledku znamenat porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na osobní svobodu zakotvenou v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. III. ÚS 2461/22)