Notář pověřený projednáním dědického řízení (dále jen „soudní komisař“) vždy zkoumá, zda dědic zůstavitele coby zemřelé osoby, po které je vedeno pozůstalostní řízení, je zletilý. Pokud je dědic nezletilý, zpravidla není schopen v dědickém řízení jednat samostatně a na jeho místě, jeho jménem, jednají zákonní zástupci (nejčastěji rodiče), případně kolizní opatrovník.

Nezletilý dědic nemůže samostatně jednat v dědickém řízení, neboť ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) není plně svéprávný, když plné svéprávnosti nabývá až zletilostí (dovršením osmnáctého roku věku). Z tohoto pravidla jsou dvě výjimky uvedené v § 30 odst. 2 o.z., a sice pokud před nabytím zletilosti rozhodne soud o přiznání svéprávnosti nezletilému anebo soud schválí uzavření manželství nezletilému. V těchto dvou případech dochází k nabytí svéprávnosti nezletilým před dovršením osmnáctého roku věku, a tudíž tento nezletilý vystupuje v dědickém řízení samostatně.

Zpravidla ve všech dědických řízeních, ve kterých vystupuje jako dědic nezletilý, bude nutné schválit učiněná právní jednání za nezletilého opatrovnickým soudem, neboť v § 898 odst. 1 o.z. je uvedeno, že k „právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče/kolizní opatrovník souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.“ Zákon v § 898 odst. 2 o.z. dále uvádí výčet případů, ve kterých je k právním jednáním za nezletilého vyžadován souhlas soudu vždy. Mezi tato právní jednání spadá zejména nabývání nemovité věci nebo podílu na nemovité věci, uzavírání dohody dědiců o výši dědických podílů nebo rozdělení pozůstalosti, odmítání dědictví nebo prohlášení o odmítnutí odkazu. Opatrovnický soud v těchto případech vždy zkoumá, zda přijetí/odmítnutí dědictví či uzavřená dohoda je v zájmu nezletilého dědice. Dospěje-li opatrovnický soud k závěru, že takové právní jednání zákonného zástupce/kolizního opatrovníka není v zájmu nezletilého, rozsudkem rozhodne o tom, že takové právní jednání neschvaluje, v opačném případě právní jednání rozsudkem schválí. Až po pravomocném schválení právních jednání učiněných za nezletilého jeho zákonným zástupcem/kolizním opatrovníkem v pozůstalostním řízení, může dojít k ukončení dědického řízení vydáním konečného rozhodnutí o dědictví.

S ohledem na schvalování právních jednání učiněných zákonným zástupcem/kolizním opatrovníkem za nezletilého opatrovnickým soudem lze předpokládat, že délka dědického řízení se prodlouží minimálně o půl až třičtvrtě roku od standardní délky dědického řízení.

V neposlední řadě je třeba uvést, že nezletilí dědici mají v rámci dědického řízení zvláštní postavení, když jsou zařazeni do skupiny „osob pod zvláštní ochranou“ uvedených v § 1685 odst. 2 písm. a) o.z., a zákon jim tak přiznává vyšší míru ochrany oproti ostatním dědicům (např. obligatorní nařízení soupisu pozůstalosti soudním komisařem s tím, že nezletilému svědčí výhrada soupisu pozůstalosti ze zákona, neschválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti soudním komisařem, pokud je v rozporu se zájmy nezletilého apod.).

Lze shrnout, že vystupuje-li v dědickém řízení nezletilý dědic, dochází k prodloužení délky trvání dědického řízení s tím, že dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti musí vždy respektovat dědický podíl nezletilého stanovený zákonem/pořízením pro případ smrti, tj. vždy se musí nezletilým dostat toho, co jim ze zákona/ze závěti má náležet.