Výklad závěti a její obsahové náležitosti
Podle ustanovení § 1494 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) je závěť pořízením pro případ smrti, kterým její pořizovatel povolá jednu či více osob alespoň k podílu na pozůstalosti (dědictví), přičemž se jedná o odvolatelný projev vůle.
Výklad závěti
Závěť by měla být vždy vyložena tak, aby co nejvíce vyhovovala vůli jejího pořizovatele, avšak ve chvíli, kdy se činí výklad závěti, tj. v dědickém řízení, již není možné dotázat se pořizovatele, čeho sepsáním závěti zamýšlel docílit. Vzhledem k tomu mohou v dědickém řízení vznikat problémy ohledně jejího výkladu a v některých případech mohou problémy s výkladem závěti vést i k tomu, že k závěti nebude vůbec přihlíženo. K závěti nebude v dědickém řízení vůbec přihlíženo tehdy, jestliže pro nesrozumitelnost nebo neurčitost nebude možné zjistit obsah závěti ani jejím výkladem.
Podle ustanovení § 1494 odst. 2 o.z. mají být slova použitá v závěti vykládána podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že pořizovatel si navykl spojovat s určitým výrazem zvláštní, sobě vlastní smysl. Jako příklad je možné uvést situaci, kdy by pořizovatel v závěti povolal za dědičku „Karkulky“ svoji manželku. Pokud by následně v dědickém řízení bylo prokázáno, že označením „Karkulka“ pořizovatel nazýval jeho vozidlo červené barvy, stala by se jeho manželka dědičkou tohoto vozidla.
Obsahové náležitosti závěti
Základními obsahovými náležitostmi závěti jsou: označení pořizovatele, povolání alespoň jedné osoby za závětního dědice a zůstavení této osobě alespoň podílu na pozůstalosti. V této souvislosti lze poukázat na závěry Krajského soudu v Brně, který k neoznačení pořizovatele v závěti uvedl, že „nelze chybějící označení pořizovatele (které je podstatnou náležitostí závěti) nahradit ústním svědectvím těch, kteří působili jako svědci úkonu“ (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 18 Co 64/2002). Bude-li chybět jedna z těchto tří nezbytných obsahových náležitostí, nebude se jednat o závěť a tím pádem se k takové listině ani nebude jako k závěti přihlížet.
Na rozdíl od dřívější úpravy účinné do 31.12.2013 (srov. ustanovení § 476 odst. 2 zák. 49/1964 Sb.) již není nezbytnou obsahovou náležitostí závěti její datace, tj. uvedení v závěti dne, kdy byla pořízena. Avšak datování závěti lze nanejvýš doporučit, neboť není-li dle ustanovení § 1494 odst. 1 o.z. zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li pořizovatel více závětí, které si odporují, tj. nemohou vedle sebe obstát, neboť pojednávají o stejném majetku, je nedatovaná závěť neplatná. Neplatná je nedatovaná závěť i tehdy, když závisí její právní účinky na určení doby jejího pořízení, tj. zejména tehdy, když byl pořizovatel ke konci svého života omezen ve svéprávnosti soudem tak, že podle rozhodnutí soudu nebyl schopen vůbec sepisovat závěti, a není v případě sepsání nedatové závěti možné určit, zda byla závěť sepsána v době, kdy pořizovatel závěti byl ještě schopen závěť sepsat či nikoliv.
K otázce nahrazení chybějícího data v závěti datem ověření podpisu na ověřovací doložce uvedl Nejvyšší soud České republiky následující: „Den, měsíc a rok (tj. datum), kdy byla závěť podepsána, musí být uveden v textu závěti zřízené v jiné písemné formě (allografní závěti) takovým způsobem, aby celý text závěti tvořil logický celek. Údaj o datu podpisu závěti v listině o ověření pravosti podpisu zůstavitele (tj. ověřovací doložka) nemůže nahradit chybějící datum v textu závěti nebo opravit datum v textu závěti, které není datem, kdy byla závěť skutečně podepsána, a to ani v případě, že ověřovací doložka je vyznačena přímo na listině obsahující závěť.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004).
