K zásadě zákazu reformace in peius v řízení o vypořádání společného jmění manželů

ZVEŘEJNĚNO: 10. 7. 2024

K zásadě zákazu reformace in peius v řízení o vypořádání společného jmění manželů

Zásada zákazu reformace in peius a trestní řízení

Zásadu zákazu reformace in peius známe primárně z trestního práva procesního a zjednodušeně napsáno znamená „zákaz změny rozhodnutí k horšímu“, pakliže je opravný prostředek podán pouze ve prospěch obžalovaného (obžalovaným či státním zástupcem ve prospěch obžalovaného). Výslovně je tato zásada zakotvena v § 259 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) ve vztahu k odvolacímu řízení a v § 265p odst. 1 trestního řádu ve vztahu k dovolacímu řízení.

Zásada zákazu reformace in peius v civilním procesu

Civilněprocesní předpisy oproti trestnímu řádu zásadu „zákazu změny rozhodnutí k horšímu“ výslovně nezakotvují, a tak soudní praxe řešila, zda i v rámci civilního procesu se tato zásada uplatní. Před Nejvyšším soudem se tato otázka objevila v souvislosti s vypořádáním společného jmění manželů. Jedná se o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021 (dále jen „citované rozhodnutí“). Prvostupňový soud vypořádal nemovité věci ze zaniklého společného jmění manželů tak, že nařídil jejich prodej a rozdělení výtěžku prodeje mezi bývalé manžele v poměru jedné poloviny ve prospěch každého z nich. K odvolání manžela, který s rozdělením „fifty-fifty“ nesouhlasil, odvolací soud rozhodl o disparitním vypořádání v neprospěch manžela, a to v poměru 30 % ku 70 % (manžel měl obdržet 30 % a manželka 70 %). Manžel měl za to, že disparitním vypořádáním v jeho neprospěch za situace, kdy odvolání podal toliko on, a nikoliv i manželka, odvolací soud porušil zásadu zákazu změny rozhodnutí k horšímu, a proto v dané věci podal dovolání k Nejvyššímu soudu, jehož dovolání Nejvyšší soud vyhověl.

Zásada zákazu reformace in peius jako důsledek zásady dispoziční

Nejvyšší soud uvedl, že i když v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) není výslovně zásada zákazu reformace in peius vyjádřena, je nutno z ní vycházet jako z důsledku zásady dispoziční. Naopak v případech, které jsou ovládány zásadou oficiality, se zásada zákazu reformace in peius neaplikuje.

Zásada zákazu reformace in peius aplikovaná v řízení o vypořádání společného jmění manželů

Řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, které je ovládáno zásadou dispoziční, zároveň však řízením, kde z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. a § 212 písm. c) o.s.ř. Odvolací soud proto není vázán mezemi, kterými se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Smyslem a účelem toho, aby v některých případech odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i v širším rozsahu, než požaduje odvolatel, je dle citovaného rozhodnutí především to, aby se zabránilo vydání rozhodnutí, které bude obsahovat vzájemně rozporné výroky.

Ustanovení § 212 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však musíme vykládat v souvislosti se zásadou vyslovenou v § 153 odst. 2 o.s.ř., která prolamuje dispoziční princip dvěma směry: žalobci lze přisoudit buď více, nebo něco jiného.

Dle citovaného rozhodnutí systematickým a teleologickým výkladem je třeba dospět k závěru, že § 212 písm. c) o.s.ř. nedovoluje, aby odvolateli bylo přisouzeno méně, než požaduje, resp. aby se jeho právní postavení zhoršilo. V případu odvolatele-manžela se ale tak stalo, neboť rozhodnutím odvolacího soudu se změnila parita podílů v jeho neprospěch. Naopak v případě, že by se odvolali oba, jak manžel, tak i manželka, která by s rozhodnutím prvostupňového soudu nesouhlasila, zásada zákazu reformace in peius by se neuplatila.

Nejvyšší soud zároveň uvedl, že v řadě případů týkajících se vypořádání společného jmění manželů, může být velmi obtížné určit, zda a kdy je rozhodnutí odvolacího soudu v neprospěch odvolatele, neboť odvolací soud může provést poměrně rozsáhlou změnu způsobu vypořádání součástí společného jmění manželů oproti soudu prvního stupně. Nicméně za situace, kdy je prvostupňové rozhodnutí založeno na principu parity podílů „fifty-fifty“ a odvolací soud v neprospěch odvolatele založí své rozhodnutí na závěru o disparitě podílů, je takové rozhodnutí ve svém výsledku nepřípustným rozhodnutím v neprospěch odvolatele.
Výše uvedený případ se před cca půl rokem opět objevil u Nejvyššího soudu a ten své závěry z citovaného rozhodnutí ohledně zásady zákazu reformace in peius potvrdil – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2023, sp. zn. 22 Cdo 3082/2023.
Mgr. Martin Hýbl, advokát

Pro bližší informace o poskytovaných právních službách mě neváhejte kontaktovat.

Sídlo

Korunní 1740/129, 130 00 Praha 3

Pobočka

Plhovská 340, 547 01 Náchod

Telefon

+420 607 060 064

ID datové schránky

rgdcrwg

n

Ev. č. ČAK

19588

IČO

09932577

k

DIČ

CZ8912273491

Číslo účtu

238339565/0600

© 2024 Mgr. Martin Hýbl, advokát